Před časem jsem byl pozván na jeden zámeček na Loiru, který nový vlastník koupil od vdovy po báječném a bájném kuchaři a cukráři panu Le Notrovi. Kromě nerezové kuchyně, kterou Le Notre už před víc jak třiceti lety vybavil své útočiště, zůstalo na místě několik knih s kuchařskou tematikou. Jednou z nich byla kniha, jejíž název by se mými znalostmi francouzštiny snad nejlépe dal přeložit jak „Liturgie stolu“. To je spojení, pro mne jako kněze a amatérského kuchaře, neuvěřitelně inspirativní. Tiše jsem záviděl všem, kdo umí francouzsky a mohou si knihu opatřit a číst si v ní. Neuplynul ani rok a narazil jsem na vydání knihy Karla Holuba Umění a gastronomie. (Praha, Ars bohemica a Liberta 2011, 491 s.). Cena knihy je přiměřená dvacetiletému úsilí autora o zpracování tématu, bohatému obrazovému doprovodu a neuvěřitelně fundovaným textům.

Autor nás provází kuchyněmi sumerskými, egyptskými a řeckými po římskou gastronomii. Velkou kapitolu věnuje biblickému poselství, které od starozákonního menu dovede až ke klášterům, laboratořím středověku, vůním a pachům kuchyně. Pak 167132_biguž proplujeme stoly středověku, kde se seznámíme s prvními mistry kuchaři, s hladem i obžerstvím a podíváme si na mravy
u stolu, respektive na hostinu jako nástroj moci. Renesance stolu přináší pohled na umělce, seznámení s prvními kuchařskými knihami až k barokní hostině smyslů. Nové světy přinášejí nové potraviny – kávu a čaj. A pak už zamíříme
k francouzskému století, zrození restaurací, měšťanské i národní kuchyni a skončíme téměř v současnosti u fast foodů a gastronomii v médiích. Karel Holub je zkušený historik umění, kterému se podařilo shromáždit neuvěřitelné množství obrazovaného materiálu, ale především jej komentovat zasvěceně, čtivě a záživně. Je vidět, že je i přednášejícím na Vysoké škole hotelové, protože jeho texty jsou srozumitelné a dobře didakticky vystavěné.Čtenáře skutečně přesvědčí, že gastronomie je umění a ne jen prostředek k nasycení, že kuchyně vytváří řadu otázek a dává i mnoho odpovědí o člověku a době, v níž žije.

V každém případě je to veledílo, které po řadu dalších let u nás nebude překonáno, takže je třeba rozbít spořicí prasátko a vydat se na nákup. Pochybuji totiž, že by se někdo odvážil udělat dotisk. Labužníci vědí, že dobré věci něco stojí. Takže si, drazí čtenáři, odpusťte lahvinku prestižního bordeaux a místo ní budete mít v knihovně jinou trvalou hodnotu.