„Piju, tedy jsem“ – kniha známého konzervativního anglického filozofa Rogera Scrutona, s podtitulem Filosofův průvodce vínem a Škola opilosti aneb Stručná historie kultivovaného požitku jsou nepochybně knihami, které by neměly chybět ve výbavě milovníků dobrých nápojů, filozofie a historie. Nedejme se mýlit, že druhá jmenovaná se tváří, že autorkou je jakási Victoria Bar, to je jen místo, kde kniha vznikala a je to na ní znát.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Obal knihy R. SCRUTONA

Přednášky- kapitoly jsou rozvrženy do semestrů a obsahují: Páleno z vína, voda, whisky, rum, gin, tequilla, šampaňské a přidružené recepty na koktejly. Pozorný čtenář se dozví velké množství historický novinek, které by útlocitnější student nazval drby, nicméně někdy má dojem, že text vznikal po požití většího než malého množství studovaného nápoje a je poněkud, jak to říci zdvořile, nesourodý. V každém případě je však inspirativní a zábavný, o čemž svědčí jedno vybrané motto: „Nejsem žádný těžký alkoholik. Někdy uběhnou hodiny, aniž se dotknu jediné kapky.“ od N. Cowarda. Scrutonova kniha „Piju, tedy jsem“ parafrázující slavné Cogito, ergo sum je ovšem jiná káva, pardon, jiný alkohol. Přísný systematik a návštěvník naší země rozdělil v duchu chestertonovské nejlepší tradice knihu do dvou částí – Piju.., a …tedy jsem. V první části jde víceméně o reflexi vlastní cesty k alkoholu, většinou francouzskému vínu pod kapitolami Jak jsem se spustil, Le tour de France a Novinky ze světa. Druhá část odborná je rozdělena do kapitol Vědomí a bytí, Význam ovínění, Význam obvinění, Bytí a slití. Pěstitel ušlechtilého způsobu pití nalezne přesné návody, co k četbě kterého filozofa a jeho díla pít, aby to na našem duševním zdraví nezanechalo neodstranitelné následky. Nemá smysl dlouze vypisovat a citovat, čtěte a ochutnávejte sami.